Hokejová dvojčata – když hlava porazí centimetry

Poznal jsem je v době, kdy přecházeli z dorostu do juniorského extraligového týmu. Měli jeden problém: výšku. Každý měřil jen 172 cm – což je v hokeji, zvlášť pro obránce a brankáře, značná nevýhoda.

Trenéři jim moc šancí nedávali. Ale my jsme věděli, že jejich nedostatky se dají vyvážit mentální silou a dovednostmi.

S obráncem jsme posílili odhodlání a vnímání zodpovědnosti: „za mnou už je jen brácha, k němu nesmí nikdo projít.“ Trénovali jsme čtení hry, předvídavost i tvrdou střelu. Brankář se zaměřil na intuici, rychlost reakcí a psychickou stabilitu.

Zároveň studovali gymnázium – a tak jsme trénink rozšířili o techniky zrychleného čtení, koncentrace a práci s pamětí. Výsledek? Oba odmaturovali s jedinou dvojkou, jinak samé jedničky.

Dnes jeden z nich úspěšně pracuje jako lékař, druhý jako trenér brankářů. A co je důležité – v juniorském výběru nakonec uspěli, oba hráli základní sestavu a tým se dostal až do finále extraligy.